Marilyn in Art - compiled by Roger Taylor - 2006

Marilyn Monroe, o níž se kdysi říkalo, že je „jedinou blondýnkou na světě“, měla během své krátké filmové kariéry tak velký vliv, že její obraz zůstává jedním z nejsilnějších a nejdojemnějších obrazů nejen 20. století - snoubí se v něm nevinnost s třpytivou erotikou, světáctví s hlubokou zranitelností. Marilyn byla za svého života hojně fotografována a od té doby je stálým zdrojem inspirace pro umělce, od Andyho Warhola a známých výtvarných umělců, až po grafická studia, která masově vyráběla blahopřání s její podobiznou. Někteří ji vidí tak, jak ji viděla veřejnost - smyslnou, s polootevřenými ústy, zasněnýma očima a zakrytými ňadry. Pro jiné, včetně řady umělců, je předmětem fantazie - bizarní, erotická, expresionistická - symbolem čistého sexu nebo ztělesněním zdravého amerického snu. Právě díla těchto umělců z celého světa jsou zde představena jako skutečný důkaz jejího globálního vlivu.

Text anglicky, 192 stran, hmostnost cca 1,5 kg, papírový přebal vzadu droběn natržen a se šmouhami. Původní cena 990,- Stav 2 (přebal...). 

Marilyn Monroe, vlastním jménem Norma Jeane Mortenson, (1. června 1926 Los Angeles, Kalifornie – 5. srpna 1962 Brentwood, Los Angeles) byla americká filmová herečka, modelka, zpěvačka a producentka.

Většinu svého dětství strávila v pěstounské péči a sirotčinci, v roce 1946 pak podepsala smlouvu s filmovým studiem Twentieth Century Fox a věnovala se modelingu. Role ve filmu Asfaltová džungle (1950) jí přinesla první úspěch. Ten byl následován hlavní rolí v melodramatu Neobtěžuj se klepáním (1952) po boku Richarda Widmarka a též hlavní rolí ve filmu noir Niagara. Poté se stala představitelkou klasických „hloupých blondýnek“, jejichž naivní chování vede ke komickým situacím, ve filmech Jak si vzít milionáře, Páni mají radši blondýnky a Slaměný vdovec. Následující roky se snažila vymanit se ze škatulky sexuálního symbolu filmového plátna, jak ukázala ve snímku Autobusová zastávka (1956). Ve vlastní produkci pak vytvořila hlavní roli po boku Laurence Oliviera ve filmu Princ a tanečnice (1957), za kterou obdržela cenu Davida di Donatella. Zlatý glóbus jí vynesla role Sugar v komedii Někdo to rád horké (1959). Posledním dokončeným filmem se stalo drama Mustangové (1961), natočené podle scénáře jejího tehdejšího manžela Arthura Millera.

Poslední roky svého soukromého i profesního života bojovala nejen se závislostí na uklidňujících prostředcích, ale i s filmovým studiem o lepší postavení a role, kvůli špatnému zdravotnímu stavu ovšem získávala jako herečka špatnou reputaci. Nikdy neobjasněné okolnosti její předčasné smrti v roce 1962 pak vedly k velkému množství spekulací a teorií. V průběhu let po své smrti v 36 letech se Marilyn Monroe stala kulturní a filmovou ikonou, sexuálním symbolem, což stvrdila instituce TV Guide Network, která Marilyn Monroe v roce 2009 zvolila za „nejvíce sexy herečku všech dob“